Neztrácejte trpělivost, radí mladým hudebníkům Leonid Gorokhov

Ve svých dvanácti pak zahájil studia na Konzervatoři Rimského-Korsakova ve violoncellové třídě profesora Anatolije Nikitina, v níž zůstal až do úspěšného ukončení školy. Kromě toho se také zúčastnil mistrovských kurzů Daniila Šafrana.

Zvítězil na Concertinu Praga (1982, první cena) a v pařížské soutěži komorních těles (Premier Grand Prix). Je rovněž prvním ruským violoncellistou, který získal Grand Prix a první cenu v prestižní švýcarské soutěži Concours de Genève. V roce 1995 mu Evropská asociace pro podporu umění udělila ocenění za kulturní přínos.

V roce 1991 vystupoval Leonid Gorokhov jako sólista s Petrohradskou filharmonií řízenou Yehudim Menuhinem, kterého mladý violoncellista zaujal natolik, že mu nabídl studium na své škole ve Velké Británii. Tím se Gorokhovovi naskytly další příležitosti hrát s mnoha předními orchestry (například s Berlínskou filharmonií, britskou Královskou filharmonií a s mnoha dalšími).

Pravidelně se vrací do Moskvy, naposledy při příležitosti ruské premiéry díla Sonata Notturna britského skladatele Nicholase Mawa. Často také vystupuje s komorním orchestrem Musica Viva pod taktovkou dirigenta Alexandra Rudina. K jeho vášním patří komorní hudba – jeho cílem je poskytnout mladým hudebníkům příležitost vystupovat po boku význačnějších a zkušenějších hráčů. Od roku 2008 působí jako profesor na Hochschule Für Musik, Theater und Medien v Hannoveru.

Kdy jste se poprvé setkal se soutěží Concertino Praga?
O existenci soutěže vím velice dlouho, sám jsem se jí zúčastnil v roce 1982.

Co přináší mladým muzikantům účast v hudebních soutěžích?
Především dobrý důvod pečlivě nastudovat daný repertoár a možnost setkání s vysoce motivovanými vrstevníky.

Co si myslíte o hudebních soutěžích obecně? Jsou podle vás výkony objektivně měřitelné?
Dle mého vše záleží především na přístupu porotců. Pokud chtějí prokázat dobrou službu klasické hudbě, vybírají velmi pečlivě a výsledky jsou potěšující. Domnívám se, že být stoprocentně objektivní je v naší profesi téměř nemožné.

Na jaká kritéria se zaměřujete při výběru nejlepších soutěžních nahrávek?
Interpret musí na nahrávce působit přirozeně a pravdivě, zároveň oceňuji také muzikalitu soutěžících spolu s instrumentální precizností.

Bylo jednoduché zvolit vítěze letošního ročníku, nebo jste dlouho váhali?
U některých byla má volba jednoznačná, u jiných jsem se snažil být objektivní a brát v úvahu také názory ostatních kolegů porotců.

Měl jste možnost poslechnout si letošní laureáty při živém vystoupení či alespoň záznamy z jejich turné po České republice?
Zatím bohužel ne, ale těším se, až si záznamy koncertů poslechnu.

Jaký druh hudby máte osobně nejradši?
Tu, jež vyžaduje vynikající schopnost ovládat nástroj či hlas.

Co byste poradil laureátům a mladým hudebníkům na začátku jejich profesní dráhy?
Nikdy neztrácejte trpělivost, buďte opravdoví a upřímní ke svému publiku.